Rodina Kozákových se věnuje včelaření už více než sedmdesát let – od otce k synovi,
poctivě a s láskou k přírodě.
1950–1951 – Otec Rostislav Kozák začíná včelařit se 2–3 úly, které kupuje od
velkovčelaře pana Franka (ten tehdy spravoval asi 150 včelstev).
1953 – Rozšiřuje chov na 10 včelstev a pomáhá panu Frankovi. Používá úly s
plodištěm na 1–2 mednících.
1968 – Dosahuje počtu zhruba 30 včelstev.
1970 – Začíná včelařit syn – také Rostislav Kozák – se 3 úly, oficiálně zapsán ke
včelařům ZO Krsy.
1974 – Rodina začíná s výrobou vlastních úlů typu Tachovák – nástavkových
dřevěných úlů pojmenovaných podle města Tachov, oblíbených pro svou
jednoduchou konstrukci, snadnou obsluhu a přirozené větrání.
1983 – Otec působí jako včelmistr u Lesů Teplá, stará se o 150 včelstev a dalších 50
chová doma.
1985 – Přidává se matka jako pomocnice, rodina obhospodařuje celkem 320 včelstev
(100 od Lesů Teplá a zbytek vlastní). Pomáhá celá rodina.
1991–1992 – Přechod na systém moravský univerzál, úly na 10 rámků, který
umožnil efektivnější práci a lepší péči o včelstva.
Úly jsou vyráběny z přírodních materiálů, s izolací ze slámy mezi palubkami –
podobně, jako tomu bývalo u tradičních slaměných a dřevěných úlů, které se v
některých oblastech používají dodnes.
Tento typ úlů zajišťuje přirozené zateplení a dobré větrání, což prospívá zdraví včel i
kvalitě medu. Každý rok se vyrobí přibližně 50–100 nových nástavků, celkem jich
dnes rodina používá okolo 700.
1992 – Otec odchází do důchodu, končí spolupráce s Lesy Teplá a kupuje od nich 60
včelstev, celkem má 110. Syn rozšiřuje svůj chov na 30–60 včelstev a staví nové
nástavky čtvercového typu na 11 rámků.
2010 – Otec kvůli věku zmenšuje chov na 30 včelstev. Syn přebírá jeho včelstva a
pokračuje v rodinné tradici společně se švagrem Jiřím.
Dnes rodina Kozákových pokračuje ve včelaření s respektem k přírodě, s důrazem na kvalitu
a autenticitu. Každá sklenice medu je výsledkem poctivé práce, zkušeností předávaných z
generace na generaci a hlubokého vztahu k včelám i krajině západních Čech.